UA-65891710-1
shapeimage_5
Hudba:
Začal jsem s hudbou poměrně dlouho. Bylo mi asi devět let, kdy jsem se pokoušel hrát na kytaru. Chodil jsem soukromě k místnímu učiteli, který byl houslista a seznámil mě s notací a základy. Poté jsem chodil na LŠU a to bylo už o něčem jiném. V tu dobu jsem se začal poohlížel po dalším nástroji a to bicími. Chtěl jsem jít původně na konzervatoř na kytaru, ale asi rok před zkouškami jsem se rozhodl o přijetí na bicí nástroje. Protože jsem ale zjistil, že pro bicí nástroje na konzervatoři existuje povinný klavír, začal jsem hrát na již třetí nástroj a to mě ani nenapadlo, že všechny tři nástroje budu střídat dodnes. Je to úchvatný pocit se ve studiu proměňovat na kytaristu, klávesistu, basistu a bubeníka.
Ale na všechny nástroje jsem nehrál v minulých letech najednou. Dlouhá léta v kapelách jsem byl bubeník (a to i v symfonickém orchestru), po revoluci jsem přesedlal na klávesy a až studiová práce mě přiměla hrát na všechny nástroje najednou, včetně baskytary.  Je zajímavé, že mě nikdy nelákaly dechové nástroje, ačkoliv můj táta hrál na saxofon, a abych nezapomněl, zpívání jsem zdědil po mamince a tak od dvaceti let zpívám doposud.


Fotografie:
Od roku 2001 jsem začal intenzivně s fotografováním. Přestože jsem průběžně fotil celý život a to hlavně rodinné snímky, několikrát mě ostatní nabádali k focení. Nikdy jsem je ale nebral vážně a až s příchodem digitalizace a koupí malého dvou pixelového kompaktu se mi fotografování začalo líbit.
Po prvotní euforii jsem se ale na čas pokorně vrátil k filmu, protože po vzrůstajících nárocích jsem zjistil, jaké měla tehdy digitální technologie nedostatky. Ale s filmem jsem začínal a dosud na něj vzpomínám jako na proces, kdy si člověk třikrát rozmyslel co a jak vyfotit.
Dnes je situace jiná a s přílivem nových technologií a rychlého vývoje si  fotografování bez “digi” focení už nedovedu představit. Fotím hlavně pro mé potěšení a také je to (někdy fyzicky velice náročná) relexace.